O plemenu a rady k chovu

Zvláštností toho plemene je to, že když ragdolla vezmete do náruče, zcela se uvolní jako tzv. hadrová panenka. Podle této vlastnosti dostalo toto výjimečné plemeno i svůj zvláštní název. Ragdolové jsou kočky vysloveně zavislé na člověku a nemají rády samotu. Většina zástupců tohoto plemene je velmi snášenlivá a sociální, takže se velmi dobře integrují. Neznalci tvrdí, že ragdolové jsou líní a nudní, což není žádná pravda. Ragdoll je velmi inteligentní nápaditá, zvědavá a abnormálně hravá kočka i v dospělosti, dá se velmi dobře vychovat . Většina ragdolů je mimořádně mazlivá a ráda ochotně aportuje různé předměty a následuje svého páníčka na každém kroku. Velikým plusem je také jedinečná jemnost, trpělivost a něžnost těchto dobromyslných koček. Raději se stahnou do ústraní než by použily svoje drápky a zuby. Proto jsou vhodné i k malým dětem.

Vlastnosti plemene ragdoll:

přítulný mazlíček i kvalitní chovná kočka báječné povahy,
ragdoll nemá rád samotu,
je velice snášenlivý a společenský,
velmi hravý, zvědavý a nápaditý,
strašně rád se mazlí,
sleduje svého páníčka na každém kroku,
rád aportuje různé předměty,
kouzelný zjev s fantastickýma modrýma očima,
miluje lidi a hlavně děti,
velmi trpělivá kočka,
v případě ohrožení se raději stáhne do ústraní, než aby použila své drápky a zuby,
nenáročná péče

Koťata ragdolů se rodí celá bílá a po dvou dnech se začnou jejich uši, nosíky, ocásky a nohy barvit do tmava. Barva těla ragdolů tmavne s přibívajícím věkem.

Kočky jsou zjevně menší než kocouři, vývin je pomalý (až 4 roky).

Standard

Ragdoll se vyskytuje ve 3 typech colorpoint Odznaky - uši, maska, nohy a ocas mají být dobře vybarvené a ladit s barvou těla. Hruď, břicho a náprsenka jsou světlé. Lehké stínování na těle a břichu (břišní flek - povolen). Colorpoint nesmí mít žádný bílý flek. Nos a polštářky tlapek musí být tmavé jako barva odznaků. mitted Stejné znaky jako u colorpoint. Na tlapkách bílé ponožky. Přední ponožky kratší, zadní delší až po patu. Bílý pruh od brady až ke kořeni ocasu. Polštářky na tlapkách - růžové. Atraktivní je bílé zrcadélko na nose. Nesmí být tmavé fleky na ponožkách. bicolor Tmavé zbarvení uší, zad, ocasu a masky, na které musí být dobře ohraničené bílé ,,V". Bílý flek na zádech je povolen. Nohy a břicho bílé, bez tmavých fleků. Na uších a ocase nesmí být žádný bílý flek. Nos a polštářky tlapek musí být růžové.

Ragdoll se vyskytuje ve 4 uznávaných barvách seal - černohnědá, chocolate - čokoládová, blue - modrá, lilac - lilová, nově uznané barvy od 1.1.2005 - red, creme, lynx, tortie, torbie.

Všeobecný standard

Ragdoll je masivní velká kočka se střední stavbou těla. Celkovým dojmem má působit jako silná, velká kočka. Hlava forma - střední velikost, modifikovaná klínová forma s rovně působící plochou mezi ušima. Nos měl by vykazovat v horní třetině lehký oblouk. Tvář tváře jsou dobře utvořené, sužující se v dobře vyvinutou bradu a zaoblenou tlamičku. Uši Střední velikosti se širokou základnou, zaoblenými vrcholky, široce posazené na hlavě a mírně nakloněné dopředu. Oči Velké a oválné, vnější koutek oka by měl vytvářet přímou linii s posazením ucha. Barva modrá, čím intenzivnější, tím lepší vzhledem k barvě těla. Krk Krátký a silný. Tělo Dlouhé se střední stavbou kostí, svalnaté. Hruď široká a dobře vytvořená, zadní část je svalnatá a těžká. Dospělá kočka má být v ramenou tak široká, jako v zadní části. Nohy Středně dlouhé se střední stavbou kostí. Zadní nohy jsou mírně vyšší, čím jde linie těla v zadní části nahoru. Ocas dlouhý, při kořeni středně silný, ke konci zužující se proporciálně k tělu. Dobře osrstěný, huňatý. Srst Střední délka, hustá, měkká a hedvábná struktura. Na těle přilehlá, při pohybu se láme. Srst na krku je nejdelší a lemuje vnější okraj tváře, čímž vzniká dojem náprsenky. V tváři je srst krátká a postupně přechází na konci hlavy přes hrudník v srst delší. Na bocích, břichu a zadní části těla je polodlouhá až dlouhá, na předních nohách je krátká až polodlouhá.

Poznámky kočky jsou zjevně menší než kocouři, kocouří výraz se upřednostňuje, vývin je pomalý (až 4 roky).

Nedostatky

úzká hlava, stop, římský nos, velké nebo malé, špičaté uši, oči mandlového tvaru, příliš dlouhý nebo příliš krátký krk, zavalité tělo, úzká hruď, krátké nohy, roztáhnuté prsty, chybějící štětinky mezi prsty, krátký ocas, tupý konec ocasu, krátká srst (sezónně podmíněno).

Diskvalifikace oči jiné než modré

Historie plemene Ragdoll

Toto plemeno vzniklo na počátku 60.let v Riverside v Kalifornii díky chovatelce koček Ann Baker. Prapředkem plemene byla nečistokrevná polodlouhosrstá bílá kočka Josephine. Její majitelkou byla paní Pennels, sousedka Ann. Josephina v době březosti vběhla pod auto a byla vážně poraněna. Naštěstí jako zázrakem autonehodu přežila. Během její léčby úplně změnila svoji povahu a z polodivokého tvora se stala extrémně přítulnou a zcela uvolněnou kočkou. Krátce poté se jí narodila kotata, která měla stejně úžasnou povahu jako jejich matka, čehož si všimla Ann Baker a rozhodla se tato koťata použít pro svůj nový chovný program. Zvláštní bylo, že všechna předchozí Josephinina kotata byla stejně polodivoká jako jejich matka. Ale právě vrh,který se narodil po autonehodě byl naprosto odlišný a tato kotata vykazovala abnormální chování. Byla extrémně přítulná, jemná a dobromyslná a když se vzala do náruče byla uvolněná jako hadrová-panenka a právě na tuto povahu Ann kladla velký důraz a díky této vyjímečné vlastnosti dostalo nově vznikající plemeno svůj zvláštní název ,,RAGDOLL (v překladu hadrová panenka). Vliv na povahu kotat mělo s největší pravděpodobností to, že tato koťata od narození vyrůstala v kontaktu s lidmi, na rozdíl od předchozích koťat. Po této události Anne Baker chybně tvrdila, že autonehoda změnila Josephininy geny, což jak víme možné není. Ann se podařilo získat tři přímé potomky Josephiny, kteří vytvořily zaklad plemene ragdoll (každý z nich však měl pravděpodobně jiného otce). Byla to černá kočička Buckwheat, která vypadala jako barmská kočka, bicolor kočička Fugianna a dále mitted kocour Daddy Warbucks. Ann byla velmi ohromena zejména vzhledem kocourka Daddy Warbuckse, který měl bílý ,,plamínek" na nose a bílou špičku ocásku. Ann ho nazvala ,,otcem pravého Ragdoll-vzhledu" a často ho používala pro svůj chovný program. Bohužel Ann již nedostala možnost získat od Josephine další kotata, protože při dalším vrhu je dal její soused pan Pennels i s jejich matkou Josephinou zlikvidovat. Ann se svému nově vznikajícímu plemenu snažila udělat co největší reklamu, bohužel dost šíleným způsobem např.házela svoje kočky o zeď, aby v televizi ukázala, že ragdoll necítí žádnou bolest. Což jak víme je naprostý nesmysl. Dále několik svých ragdolů nechala podrobit zdlouhavým vyšetřením ve vědeckých laboratořích, které měly dokázat jejich údajnou necitlivost. Díky její stále bizarnější propagandě svého chovu opravdu brzo získala velkou pozornost médií a tím i široké veřejnosti, což okamžitě jako správná obchodnice využila. Názvu plemene ,,Ragdoll" nechala Ann udělat ochranou známku a všichni chovatelé jí museli platit licenční poplatky z každého kotěte. Dále založila ragdoll-club Ragdoll Cat Association (IRCA) a vedla velmi přísnou chovatelskou politiku. Díky jejím postupům však začaly být vztahy mezi ní a ostatními chovateli dost napjaté a nakonec se mnoho z nich od ní odvrátilo. Mezi tyto chovatele patřili také manželé Laura and Danny Deytonovi, kteří měli obrovský přínos pro další chov ragdollů. Oni měli to štěstí, že svůj chovný pár ragdolů od Ann získali, ještě před tím než Ann začala s její šílenou politikou. Takže jejich chov nebyl nijak omezen a měli volné ruce. Ragdoll začal být poté podporován největšími kočičími asociacemi a tím pádem byl více prezentován a maximálně stoupl zájem o toto plemeno. V roce 1981 byli první ragdolové poprvé exportováni do Evropy. Jednalo se o čtyři ragdolly z chovné stanice manželů Daytonových jménem Prim, Proper, Lad a Lass, které si Z USA importovala paní Rowleyová z Velké Británie. A tito atraktivní čtvernožci si rázem dobyli srdce britů a chov ragdolů se brzo rozšířil do celé Evropy.

Rady k chovu

Rozhodli jste se pořídit si kočku?

Pokud jste se rozhodli pro život s kočkou, stojí před Vámi několik rozhodujících otázek. Je důležité se nad nimi zamyslet, protože kočka ovlivní Váš život na několik let. Je potřeba si rozmyslet následující:

Chtěli byste ušlechtilou plemennou kočku, nebo radši počkáte, jestli Vám osud nepřivede do cesty nějakého opuštěného kočičího "bezdomovce"?

Chcete raději kocoura, nebo kočku? Velmi důležité je také důkladné zamyšlení nad kvalitou vysněného koťátka. Chcete jenom mazlíčka na potěšení nebo jste ochotni na sebe vzít i starosti, ale také radosti z výstav a chovu?

V neposlední řadě byste si měli otevřeně odpovědět na otázky:

mám na to dostatek času?
dokážu zabezpečit krmení koťátka 4 x denně?
jsem ochotný snést temperamentní dovádění koťátka?
nebylo by lepší pořídit si už dospělého jedince?

Zdají se Vám tyto otázky velmi nadnesené? Ubezpečuji Vás, že nejsou. Mějte rovněž na paměti, že koupě ušlechtilé kočky není laciná záležitost. Proto se snažte přistoupit k tomuto rozhodnutí co nejzodpovědněji, abyste byli šťastni nejen Vy, ale také Vaše kočka.

Kde najít tu pravou? Určitě máte představu, jak by měla Vaše kočka vypadat. Prolistujte si několik encyklopedií o kočkách. Našli jste tu Vaší? Jestliže ano, podrobně si prostudujte standard a nároky vybraného plemene. Ne všechny kočky se hodí do malého panelákového bytu. Pokuste se získat kontakty na chovatele Vašeho vybraného plemene. Možností je několik: navštívit nejbližší výstavu koček, prolistovat několik chovatelských časopisů nebo se porozhlídnout na Internetu. Zkuste oslovit některé chovatele, případně si domluvte nezávaznou návštěvu. Seriozní chovatel Vám rád ukáže svoje chovné jedince a nebude mít problém otevřeně mluvit o pozitivech a negativech plemene. Je však přirozené, že záporů bude daleko méně. Kočky jsou přece součástí jejich života a rádi přehlédnou i nedostatky svých miláčků. Všímejte si prostředí, ve kterém kočky žijí, i jejich fyzické a psychické kondice. Jestliže Vám nabízejí koťátka bez průkazu původu, otevřeně se zeptejte proč. Pozor, jsou totiž 2 druhy chovatelů! Chovatelé a kočičí množitelé. Jestliže máte smůlu a rozhodnete se pro koťátko z druhé skupiny, může se Vám lehce stát, že namísto vysněného mazlíčka budete mít doma nezvládnutelného introverta a nebo si dokonce domů přivezete nemocné koťátko! Vhodný věk pro odběr a výchovu kotěte Pro správný duševní vývoj koťátka je velmi důležitý kontakt s lidmi už v prvních týdnech života. Pro jeho správnou socializaci má zase nezaměnitelný vliv jeho okolí ve 3. měsíci života. Proto nikdy neodebírejte koťátko dříve než po 12. týdnu života! I kdyby Vás chovatel ujišťoval, že je už samostatné a čistotné. Je to ve Vašem zájmu. Mladší koťátko v cizím prostředí automaticky začne hledat matku. Citová jizva, kterou způsobí předčasné přetrhnutí pouta s matkou, napáchá nenapravitelné škody v jeho psychice. Naproti tomu tříměsíční kotě útokem zkoumá nové prostředí. V krátkých okamžicích mu může matka a sourozenci chybět, ale při tom množství nových podnětů a pachů, na ně hravě zapomene. Je velmi vhodné, abyste v této fázi trávili s koťátkem co nejvíce času. Koťátko si bude hledat náhradu za přetrhnuté pouto s matkou a velmi ochotně si bude vytvářet vztah k Vám. Hodně se mu věnujte a hrajte si s ním. Sami budete překvapení, jak rychle se naučí reagovat na Váš hlas a jak rychle pozná Vaše kroky.

Jak vybrat správné koťátko? Jestliže jste si už vybrali to pravé plemeno a pravého chovatele, zůstává už pouze vybrat si to správné koťátko. Při návštěvě si ho pozorně všímejte. Jeho chování Vám napoví, jakou bude mít povahu. Některé koťátko přímo srší zvědavostí si Vás obhlídnout zblízka, dá se pomazlit na rukách, jiné můžu být ostýchavější a potřebuje více času, aby se osmělilo. Další je zase tolik aktivní, že na Vás vůbec nemá čas. Podstatné však je, aby bylo koťátko čisté, hravé, reagovalo na podněty a působilo zdravým dojmem. Seriózní chovatel Vám bude umět přiblížit povahu jednotlivých koťátek a může Vám doporučit, které by nejvíc vyhovovalo Vašim požadavkům.

Kočku nebo kocoura? Mnozí zájemci bojují s otázkou, zda je lepší kočka nebo kocour. Pokud se nemíníte zabývat dalším chovem, je to v podstatě jedno. Je totiž rozumné koťátko po dosáhnutí pohlavní zralosti kastrovat. U kocourů se tak odstraní nepříjemné značkování, u koček hlučné hlasové projevy při říji. Mnozí se bojí kastrace kvůli psychickým a fyzickým změnám. Faktem však je, že kastrované zvíře je klidnější, vyrovnanější, přítulnější a odbourají se nevrlé nálady a nedůtklivost způsobená kolísáním hormonální hladiny. Co se týká morfologických změn, nedochází k tak výrazným změnám, když se kastruje už dospělý jedinec. Pohybem a správným stravováním se dá předejít po kastraci hrozící obezitě.

Kvalita versus cena Mnozí chovatelé se Vás hned na začátku optají, o jak kvalitní koťátko máte zájem. Kvalita koťátka nemá nic společného s charakterem ani s povahovými rysy. Jsou tím myšlené vizuální předpoklady, zda koťátko splňuje více nebo méně přísné standardní kritéria plemena. Čím více se koťátko přibližuje ke standardu, tím je tzv. kvalitnější, ale tím je také vyšší jeho cena. Jestliže hledáte koťátko pro roli přítulného společníka, určitě Vám nebudou vadit výše posazené uši nebo nějaký ten flíček na bílé ponožce. Tato koťátka jsou cenově přístupnější, nesmí se však použít k další reprodukci. Jestli máte chovatelské a výstavní ambice, buďte při výběru chovné stanice a vhodného koťátka ještě důslednější. Navštivte několik výstav, zkuste přirovnat vystavované jedince ke standardu plemene, případně si nechte vysvětlit úskalí plemene.

Koťátko nebo radši dospělou kočku? Jestliže trávíte více hodin mimo dům a i přesto byste chtěli kočku, popřemýšlejte o koupi už dospělého jedince. Malé koťátko potřebuje krmit 4x denně, po 6. měsíci 3x denně. Je potřeba mu věnovat mnoho osobního času, hrát si s ním a učit ho, co se smí a co ne. Také musíte občas obětovat nějakou shozenou vázu nebo jinou neplechu. Jestliže na to nemáte čas, nikdy nevychováte z koťátka přítulného společníka Vašich představ. Nebojte se koupě už dospělého jedince. Kočka si umí i v dospělém věku vytvořit vztah k novému majiteli a vyhnete se tak nástrahám spojeným s výchovou koťátka.

Pro zaměstnané lidi je však ideální obstarat si kočičky dvě. Nebudou Vás tlačit výčitky svědomí, když se zdržíte déle v práci, ani když na ně nebudete mít čas. Dvě kočky se spolu nebudou nikdy nudit, vybíjí si vzájemně přebytečnou energii a postarají se o to, aby měly dostatek pohybu. Jestliže máte chuť, můžete se kdykoli zapojit do jejich her nebo můžete být klidně pouze pasivním účastníkem. Velmi příjemné může být i jejich vzájemné soupeření o Vaší přízeň. Dvě kočky nevyžadují o mnoho více starostí. Rovněž finanční náklady výrazně nestoupnou. Právě naopak, ušetříte poplatky za veterináře. Kočka, která žije o samotě, často podléhá depresím, má sklony k obezitě a je náchylnější na infekce. Dvě kočky se udrží ve formě nejen fyzické, ale i psychické a Vás bude těšit pohled na vždy dobře naladěná zvířátka v dobré kondici.

Vždyť o to nám jde. Chceme, abychom byli šťastní nejen my se svojí kočkou (kočkami), ale aby i ony byly šťastné s námi.